Odkud se vzala monogamie — krátká a upřímná historie

Celoživotní sexuální exkluzivita působí jako přirozený výchozí stav. Historicky je to ale nedávné, vyjednané a z velké části ekonomické uspořádání.

Není to lidský standard

Antropologové zkoumající etnografické záznamy zjišťují, že drtivá většina zdokumentovaných lidských společností umožňovala nějakou formu mnohoženství či mnohomužství. Přísná celoživotní exkluzivita obou partnerů je v záznamech výjimkou, ne pravidlem.
Ani naši nejbližší příbuzní nejsou monogamní. Ať už „přirozené" znamená cokoli, jednoznačně to neukazuje na jednoho partnera na celý život.

Tam, kde se bohatství předává dědictvím, je mužova jistota o otcovství ekonomická otázka, ne romantická. Ženská exkluzivita se vynucovala nejtvrději právě tam, kde bylo co předávat.
Manželství bylo po většinu zaznamenané historie aliancí mezi rodinami — šlo o půdu, dluhy a práci. Volba partnera z lásky je moderní a velmi nedávná myšlenka.
Prozrazuje to dvojí metr. Pravidla, která svazují jedno pohlaví mnohem tvrději než druhé, řešila dědictví, ne intimitu.

Nejzajímavější neekonomický tlak představují epidemické nemoci. Tam, kde se pohlavně přenosné infekce šířily masově, sloužila společensky vynucovaná exkluzivita jako hrubá forma veřejného zdraví — zmenšovala velikost sexuální sítě.
Syfilis se prohnal ranou novověkou Evropou a morální zpřísnění, které následovalo, mělo pod sebou praktickou logiku. Moderní testování a bariérové metody dělají tu samou práci s mnohem větší přesností a mnohem menšími vedlejšími následky.
Nejde o to, že monogamie byla hloupost. Byla to rozumná technologie pro tehdejší podmínky. Tyhle podmínky se změnily.

Netvrdí to, že monogamie je špatná. Zvolená svobodně je to dobrý způsob života a většina lidí si ji zvolí.
Tvrdí to, že jde o volbu, ne o přírodní zákon — a že volba udělaná defaultně vlastně není volba.
To, co nahrazuje vynucování, jakmile ho odstraníte, není chaos. Je to explicitní dohoda: kdo, co a co se stane, když si to někdo rozmyslí. To je těžší práce než defaultní nastavení, a proto si většina lidí ponechává ten výchozí stav.

Členové ZAVOS jsou nezávislí jednotlivci, ne páry vyměňující partnery. Neexistuje tu žádný primární vztah, který by bylo třeba chránit, takže nic z tohoto není náhradní řešení pro nějaký jiný vztah.
To, co nahrazuje staré vynucování, jsou psaná pravidla: souhlas domluvený předem, stanovený strop rizika, ověřené testování, přísná anonymita. Peníze nikdy nemění majitele.